18:36

8. října 2014 v 19:04 | Echeverdie |  Still opened book
Nezaťukal.... nikdy neťuká. Našel si mě, nebylo to těžké, z toho obýváku hrála hudba. Jazz, tak jak to má rád. Přišel ke mě, zvedl mojí ruku a donutil mě si stoupnout. Přivinul si mě a udělali jsme otočku. Já spadla ale co, on na mě. Políbil mě na šíji, co bych se tomu bránila. Začala jsem sténat, ale on nepřestával. Potom mě dočista překvapil, zvedl mě a nehybnou odnesl do ložnice, bys sebejistý, věděl kudy jít, zvládl by to i poslepu. Vešli jsme do místonsti, dveře byli jako vždy otevřené a položil mě na postel. Políbil mě a

........................................................................................................................................................

Utíkal jsem. Utíkal jsem závod, který nemám šanci vyhrát. Nevzdám to, ať umřu v odporu. V odporu proti systému, který nikdy nepadne. Já se nepovolím. Potřebuju bojovat. Je-li to moje přirozenost? sám už nevím. Mám hlad, ale já se nevzdám a doběhnu do konce, dostanu se ke kýženému cíli. Ale není snad konec života dlouho očekávaným cílem? Je snad něco očekávanějšího než smrt?

........................................................................................................................................................

Ani mi nedali šanci bojovat, chtěla jsem se bránit. Ukázat co ve mě je, ale neměla jsem ani příležitost. Nedali jste mi jí! Rozhodli jste za mě. Jak tohle píšu, udělala se kolem mě tma. Večer přichází. Není tomu úniku. Neuniknu ti, nemám naději a stále se nepodvolím a nebudu tvoje. Snaž se sebevíc, peníze, něžnost, alkohol,... Tohle nejsem já a nikdy jsi mě nepoznal. O tom to je, vnitřně chceš jen syna. A proto se ti budu bránit a nepřestanu dokud
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama