Říjen 2014

Filosofický konstatující fakt

29. října 2014 v 11:23 | Nevím kdo, já ne |  Affected to be cool
Já mám dost síly zabíjet, ale žádnou zemřít.



Confutatis

21. října 2014 v 21:27 | Echeverdie
Věčný souboj... ženy vs muži. Přebíhám, jsem snad stálá? A byl vůbec někdy on? Těkavost... zrychluji, potom přestávka. Byl by pyšný? Co se mu asi honilo hlavou? Povinnosti, snažil se žít bohémský život, ale žil ho nakonec? Nebo ho ta snaha úplně pohltila? Byl vůbec někdy šťastný? Věčně ve stresu, jen aby mohl mít, co někteří mají původem. Nespravedlivost... proč teda nebojoval? Svým způsobem vlastně ano, proč to tedy nikdo neviděl? Předběhl svojí dobu. Chtěl se osamostatnit. Společnost ho táhla dolů. Ale aspoň měl místo, kde se mohl projevit. Nebo mu vzali i to? Jak by se asi projevil žít v dnešní lidstvu prosperující době. Tak jako to mnozí udělali, jen se o tom nemluví. Odchodem. Uvědomili si, že už není šance a že na tomhle se podílet nechtějí. Rozhodli se neproplouvat a ukázat, co v sobě drželi. Odpor... nesmířili se s využíváním jejich osoby byť ve prospěch jiných, či z jejich rozmaru, lenosti. Rozhodli se radši odejít, než nečinně přihlížet utrpení denně se opakujícím bez možnosti změny. Je tady vůbec ta změna? Nebo je prostě jednodušší odejít. Svými silami by to nezměnily, ale kdyby se všichni spojili tak ANO! Ztratili naději a uvědomili si. Uviděli kýžený cíl mého hledání. A že já nepřestanu hledat.



1. pokus

21. října 2014 v 17:40 | Echeverdie
Včerejšek byl úžasný. S ní. Děkuji bohu, že si na mě udělala čas a přišla. Konečně se to mezi námi spravilo, jako dřív. A dneska jsme spolu byli venku, úplně jsem zapomněl, jak je úžasná. Už chápu, že to nebyla její vina, je to jen oběť. A já se k ní choval strašně. To spíš já bych ji měl prosit za odpuštění.
Seděli jsme spolu na lavičce v parku. Měl jsem ruku kolem jejích ramen a zrovna mi ukazovala písničku, kterou včera objevila. Byla z ní hrozně nadšená. Víc se mi líbil její úsměv, než ta písnička, ale vychutnával jsem si její radost, když ji hledala na mobilu. Když ji pustila, uvolnila se v mém obětí a já vím, jak moc si vychutnávala tuhle chvíli. Určitě měla zavřené oči a hudbu si v duchu rozebírala, jako to vždycky dělává. Někdy mám pocit, že slyší víc než píseň obsahuje. Každopádně jsem se taky uvolnil a zaposlouchal se do hlasu Barbory Mochowé.
Najednou jsem to věděl. Věděl jsem, že to přijde. Cítil jsem ve vzduchu napětí, jakoby každá částečka oxidu uhličitého elektrizovala a měnila svoje postavení v prostoru. I když moje spoluposluchatelka se zdála klidná. Očividně to neviděla. Neměl jsem jediný důvod ji rušit, vím jak moc tyhle chvilky pro ni znamenají. I když jsem věděl, co přijde. Dal jsem jí pusu do vlasů, zavřel oči a taky se uvolnil. Lepší chvíle zemřít být nemohla. Cítil jsem tu vlnu. Nebylo to nepříjemné, jen zvláštní. Sice nevím, jaké je to plavat v plazmě, ale přesně takhle jsem se cítil. Po pár okamžicích mi zmizela z náruče, cítil jsem se osamnělý. Strašně osamnělý.
A najednou to přešlo, bylo to pryč. Až na to, že jsem byl sám. Ležel jsem. Nechtělo se mi otvírat oči, bál jsem se. Tak jsem jen tak ležel. Po chvíli jsem si uvědomil, že takhle to dál ale nejde. Tak ale nejdřív jenom jedno. Ležel jsem u sebe v pokoji. Na sobě oblečení do tanečních. Kouknu na budík a hodin jako včera, když jsem vycházel. Tohle mohlo znamenat jediné.

Prolog

20. října 2014 v 17:25 | Echeverdie
Proč si mě nevšímal? Co způsobilo jeho nehoráznou ignoraci mojí osoby? Šla jsem tam jenom kvůli němu. Pro něj a on mě takhle odmítal. Havně že mě tak prosil, abych tam šla. Proč se tak choval? To mi to vrací? Ano, udělala jsem pár chyb, ale tohle? Úplně mi zkazil náladu. Jedu domů, nejbližším busem. Kolo si odvezu zítra, dneska už chci jen domů. Útočiště, místo kde na něj můžu krásně zapomenout, začíst se a odříznout se od světa. Místo, kde mě nikdo nebude nutit zapnout elektroniku, když nechci a všichni si naserte, teď chci být sama.

22:09

10. října 2014 v 22:10 | Echeverdie
Většina z nás si už tuto otázku nejednou položila, ať už po nevydařeném výletu, nebo před plánováním nějaké společenské události. A pokud ne, vsadím se, že nad tím popřemýšlíte po dočtení tohoto článku. Upřímně já zastávám názor, že plánovat věci by se mělo jen do určitého množství. Ono když máte za přítele organizéra, co plánuje i to, co si dá v restauraci vyhledané na googlu k jídlu, taky není výhra. Ale člověk potřebuje mít nějaký cíl, je to jeho přirozenost. Ale musíme odlišit plánování od snění. Kolik z nás si večer před spaním představuje, jaké to bude, až vyrosteme a odejdeme z domu a sami na sebe budeme přežívat, nebo až naše děti odejdou z domu a my najednou budeme mít přebytek peněz a volného času. Ať už v té či oné možnosti si plánujeme, co si koupíme, nebo kam pojedeme na dovolenou. Ale tohle plánovaní je prakticky celkem zbytečné, ovšem pomáhá naší psychice a to nemálo. Kdyby lidé nesnili, přestali by se snažit, protože tím by jejich životní cíl ztratil hodnotu. Proto se nechme unášet našemi představami o naší velice nepravděpodobné budoucnosti a nalezněme tím vnitřní klid. Naplánujme si, jak od zítřka budeme konzumovat jedině zdravé jídlo a každý večer si půjdeme zaběhat, protože už jen tím, že na to myslíme a plánujeme to, se cítíme vnitřně uspokojeni. Ať už to pak splníme, nebo ve většině případů ne.
A teď se podívejme na druhou stranu plánování jisté budoucnosti, našich výletů, plánů na odpoledne s přáteli. Když už si jednou udělám nějaké reálné plány, většinou je dodržím a nezmatkuji a jsem vnitřně vklidu, protože už vím, co očekávat. Zbavíme se stresu, nebo ho aspoň stáhneme na snesitelnou a zdraví méně škodnou hladinu. Neztrácíme čas čekáním, ať už na spoje MHD nebo na naše přátele, kteří neměli v plánu být celé odpoledne s námi. Uvědomme si, že času nemáme na plýtvání a proto bychom si ho měli pečlivěji rozvrhovat, ať jím neplýtváme čekáním, nebo koukáním na pořady, které nás ve skuečnosti ani nezajímají, ale nenaplánovali jsme si nic jiného a teď nikdo na nás nemá čas. Smutná, ale dosti obvyklá realita.
Ovšem taky musíme podotknout, že všechno není růžové a proto se budu držet slovy Gorgea Clemencea : ''Slovo? Úmysl? Myšlenka? Plán? Předsevzetí? Rozhodnutí? Úsilí? Houževnatost? Nikoliv. Čin je všechno - jen čin.'' A tím se dostávám ke svému předešlému článku o osobnosti. Nemá smysl něco plánovat, když to potom nedodržíme. Je to ztráta času a kolik času nám zbývá, abychom ho mohli takto vyplýtvat?

0:45

8. října 2014 v 19:29
Osobnost..... všechno se od ní odráží a dohromady utváří celek. To znamená, že celek se zkládá z osobností navazujících na sebe a když se změní jedna, může změnit i ostatní, tudíž i celek. Někdy bychom se měli pozastavit nad společností, uvědomit si, jestli souhlasíme se vším, co se kolem nás děje. Nebo jen tak přihlížíme věcem, které jsme přijali za normály. Někdy je lepší si prostě najít svojí vlastní cestu, když se nám předepsaná nelíbí. Každý nesouhlasíme s něčím jiným a každý z nás by rád změnil něco jiného a o tom to všechno je. Nespolupracujeme. I vládní složky musely spolupracovat aby se dostaly tam, kde jsou a přitom je nás tu tolik, co bychom rádi něco změnili a štve nás, že se nic neděje s poměrně lehce vyřešitelnými problémy. Například třídění, jak snadné by bylo ho zefektivnit. Nebo plýtvání. Vážně, potřebujeme tolik zbytečností? A stejně tyto problémy nikdo neřeší i když pár z nás na to nadává. Třeba ne nahlas, jen uvnitř. Co nám ale doopravdy brání se spojit a udělat s tím něco, když vláda nic nedělá a zajímá se pouze o povrchní potřeby občanů a cpou nám jejich názory na naše potřeby. A k tomu vlastně směřuje dnešní článek, k našim zábranám a proč tohle zrovna ne. Všichni co něco dokázali nám to cpou neustále, jde o to jen chtít. Když něco chci, můžu to dokázat, ať je to cokoli. Například si řeknu, co mi vážně brání teďka vstát a jít běhat, protože mám na to chuť. Je půl jedný ráno.....venku je zima.....ležím v posteli a musela bych se převlíkat.......co kdyby mě někdo z baráku slyšel.....za to mi to nestojí. A jsme u toho, sami si hledáme důvody proč ne, ale tímhle si nikdy nic nesplníme a neužijeme si života podle našich tužeb a budeme nešťastní v práci, která nás nebaví. Všichni chceme jen to jedno: být šťastní a každého z nás učiní šťastným něco jiného. Pravděpodobně jsem tento článek napsala, jen abych si dodala odvahy a uvědomila si svoje zábrany. A teď upřímně, co vám brání jít teď běhat?

23:49

8. října 2014 v 19:20
Steve Jobs, Carl Lewis, Paul McCartney, Bill Clinton, Lev Nikolajevič Tolstoj, Nikola Tesla, Pamela Anderson, Tomas Edison, Woody Elen, Justin Timberlake, Alisa Milano.....teď máte chvilku na zamyšlení, co mají společného?
Souhlasím s názorem, že inteligence je jen schopnost vidět věci. Všichni tito lidé byli/jsou velice inteligentní o tom není sporu. Ale co vlastně všichni vidí?
Všichni vynechávají ze své stravy maso, přičemž první čtyři jmenovaní byli tak extrémní, že vynechávali všechny živočišné produkty. Uvědomovali si snad, že není normální jíst někoho, kdo měl předtím taky život? Ale co potom květiny, ty snad nežijí? I na to existuje proti názor: ''jíme co roste, ne co se rodí.'' Ale upřímně, kdo věří, že při pohlavním styku a následně oplození vajíčka vznikne duše. A navíc oplození vajíčka probíhá i u květin. Nebo mám věřit, že duši mají, ale jsou tak na nízké mentální úrovni, že nic necítí a neví , co se kolem nich dějě? Jako podle vegetariánů z východu, kteří věří, že ryby se jíst můžou, právě protože jsou hloupější než oni.
Ale je přirozené jíst malé kravičky, nebo je nechat žít v malých boxech, jen pro to potěšení? Když to není potřeba. A navíc v takovém množství. Přirozené by bylo, nechat je se normálně na nás nezávisle vyvíjet a sem tam si něco ulovit na spestření stravy. Ono kdyby lidstvo aspoň trochu chtělo, je tu spousta cest, kudy šlo jít bez násilí. Ale to že se sem tam objeví hrstka lidí, co se to snaží změnit, moc nepomůže. Ale máme jinou možnost, než se přidat k té hrstce a doufat, že si to řekne aspoň polovina lidí, co čte tenhle článek. Ale tady ani nejde o to, něco změnit, i když to by taky ohromně pomohlo. Tady jde o to, že by si to měl každý aspoň na týden vyzkoušet, proč by ne, protože maso mám ráda? jen to ZKUSIT o nic víc nežádám a navíc život je krátkej, člověk by si měl vyzkoušet zkusit toho co nejvíc.
Carl Lewis. Je jeden z pouhých dvou atletů v historii dokázal zvítězit ve čtyřech disciplínách na jedněch olympijských hrách, přičemž tvrdí, že ''stání'' se veganem mu pomohlo k dosažení svých nejlepších výsledků.
Michael Jackson. Darovalna charitativní účely údajně více než 300 milionů dolarů. Texty mnohých svých písní poukazoval na aktuální společenské problémy, které se ho mnohdy týkaly osobně - na rasismus a jiné sociální nerovnosti, násilí, hladomor, zneužívání drog, na HIV/AIDS v době, kdy bylo téma stále kontroverzní, na ničení životního prostředí nebo i na mediální manipulaci.
Whitney Houston. Jako jedna z prvních černošek měla před sebou i slibnou dráhu modelky, ale rozhodla se věnovat přednostně zpěvu.
John Wesley. Anglický křesťanský teolog, jeden z prvních vůdců metodistického hnutí v 40. letech 18. století.
Aneta Langerová.
Seznam veganů http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_vegan%C5%AF,
Seznam vegetariánů http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_vegetari%C3%A1n%C5%AF

8:25

8. října 2014 v 19:17 Still opened book

Honey, I miss you. I wanna be with you. But not like that. I know we don't have a time. You don't! I would to do everything for give you time. Even just little bit. I would sacrifice mine. I want to give you mine! I don't need it. I don't want it. For you it's better. You can do more important things than me. This is not fair. But what can I do? I don't know what I will do when you will not be here. I'm scared I'll follow you. I just wanna be with you. No matter what. And no just because of you. Yes, you are the most important reason, but I know Nyx will be there too. No matter what I've done, she is still here for me. Like you! So why this is happening? Just tell me, cause I do not get it! I'm scared, please.... Make it better, you can do everything. I'm praying to Nyx, because I'm confused. And sometimes hysteric. Sometimes I'm crying. Sometimes I'm prayng. But you know that. I told you. And I'm telling you everything and that's it. You don't tell me anything. I have to ask and most of times you still don't answerd. I have to go I'm sorry. But just say and I'll be there for you. Bye me cursed epic love

10:37

8. října 2014 v 19:14 Still opened book
I warned you.But you didn't listen.Now it's too late.Your hope is gone.Everything what can you do it's juist die. So why are you so scared? I know why. Cause you want to live. No matter what. It's humanidy. It's weakness. I know you think it's good that this is happening.I know you know that. But you still keep fighting. I don't get it. For your son? Do you really thing this is good life for him? But what can you do? Kill him! Kill him too.... I know that's hard, but doesn't it better than suffer in this world? The world, where some kind of people eats the another kind? Doesn't it unnatural? Abnormal? And you still want to live here? You have to fight all time for your survive. Aren't you tired of it? So tell me just one more reason why. Cause you are enjoyng this life? Please be honest. You can to me. I know you are scared, but so am I. And you knew that. You know I'm still here like you. I am such of coward. But I want to change. AND I WILL. I PROMISE!!!!!!!

10:34

8. října 2014 v 19:10 Still opened book
Let him die. He wants it. Stop fighting. It's so hard and pointless. I'm begging you, let him go. You are so selfish. You are forcing him suffering for you. Remember it. I know that's hard, but you have to do this, do it for him! You love him, right? If you love him, you have to let him go. Even so... you can't be with him. Never again. And this? He's just suffering. It was his choice. He sucrificed for you. YOU supposed to lie there and dying. I see you wish to be there, but he changed yours destiny. For you, so let him go. And don't go for him, he wouldn't want to make you this. If you'll do that, he will die pointless. You have to live better life than ever, for him. Find new love and make a few children. Be happy again and I know that's so hard, but do it for him. There's only one thing, what can you do for him... and that's it don't forget on him. NEVER. Sometimes, you can talk to him, he will listen everything. He will watching you and he will take care of you, but in heaven not here. So go for him, now... he needs you. Be with him, until you can. Tell him how much you love him and tell him you will never forget on him. Tell him how much he changed your life. So go tell him. And say him goodbye for me.

9:13

8. října 2014 v 19:06 Still opened book
Please, be mine... I want you no matter what. And what if I would be drunk? Would it change something? Of yourse not, but I'm trying pologize. I know you don't care, but trust me. I didn't want to do that! And maybe it wasn't me and maybe you know that. Maybe you knew that, but you still let me do it. So that was the reason why? why you left me.... I'm so sorry, I want to take it back. So let me! Don't close yoursefl to me. I wanna be your, honey. Your little black darling. And don't tell me that's because of him. I won't believe that. You were mine. You weren't unfaintfull. Cause I know you.

18:36

8. října 2014 v 19:04 | Echeverdie |  Still opened book
Nezaťukal.... nikdy neťuká. Našel si mě, nebylo to těžké, z toho obýváku hrála hudba. Jazz, tak jak to má rád. Přišel ke mě, zvedl mojí ruku a donutil mě si stoupnout. Přivinul si mě a udělali jsme otočku. Já spadla ale co, on na mě. Políbil mě na šíji, co bych se tomu bránila. Začala jsem sténat, ale on nepřestával. Potom mě dočista překvapil, zvedl mě a nehybnou odnesl do ložnice, bys sebejistý, věděl kudy jít, zvládl by to i poslepu. Vešli jsme do místonsti, dveře byli jako vždy otevřené a položil mě na postel. Políbil mě a

........................................................................................................................................................

Utíkal jsem. Utíkal jsem závod, který nemám šanci vyhrát. Nevzdám to, ať umřu v odporu. V odporu proti systému, který nikdy nepadne. Já se nepovolím. Potřebuju bojovat. Je-li to moje přirozenost? sám už nevím. Mám hlad, ale já se nevzdám a doběhnu do konce, dostanu se ke kýženému cíli. Ale není snad konec života dlouho očekávaným cílem? Je snad něco očekávanějšího než smrt?

........................................................................................................................................................

Ani mi nedali šanci bojovat, chtěla jsem se bránit. Ukázat co ve mě je, ale neměla jsem ani příležitost. Nedali jste mi jí! Rozhodli jste za mě. Jak tohle píšu, udělala se kolem mě tma. Večer přichází. Není tomu úniku. Neuniknu ti, nemám naději a stále se nepodvolím a nebudu tvoje. Snaž se sebevíc, peníze, něžnost, alkohol,... Tohle nejsem já a nikdy jsi mě nepoznal. O tom to je, vnitřně chceš jen syna. A proto se ti budu bránit a nepřestanu dokud