Královna Anna

14. července 2017 v 0:09 | Echeverdie |  Still opened book
Přátelství, lidé co se mihnou naším životem a jdou dál. Lidé se kterými sdílíme společné zájmy a trávíme s nimi večery. Jdem spát a myslíme: jo, tohle byl skvělej večer a chci jít s nimi znova do hospody, chci s nimi sdílet svůj život a naše zájmy. Ale otázka vyvstáva, na jak dlouho? Jsou tohle lidi, se kterými chci trávit večery v hospodě do konce života? A pak se objeví ona, člověk se kterým si mám co říct mnohem víc a večer co večer a vím, že tohle chci na stálo, protože my dvě máme víc, máme mnohem víc. Nejsou to jen společný zájmy, je to společný pohled na svět, je to ABSOLUTNÍ POROZUMNĚNÍ. A není to ten typ lásky, chci s tebou spát a pak založit rodinu, je to ten ty lásky, chci abys byla při mně, až budu zakládat rodinu. Chci s tebou trávit večery a neřešit věci, zároveň však chci abys na mě dohlížela a říkala mi, děláš správnou věc. Chci abychom spolu tvořili a spolu existovaly, chci abys mi říkala, tenhle/tahle není pro tebe, ty jsi něco víc. A chci s tebou sdílet svoje myšlenky okamžitě a nesdílet je jen s večerními cigaretovými hvězdami. Chci vědět, že na světě mám aspoň jednu jistotu a to, že při mě budeš stát a já zas při tobě, protože my máme něco víc. Protože na svým maturáku jsem v tobě cítila oporu a přestože nemáme vždy ten skvělej našlápnutej mood, jsme v tom spolu a já nechci aby to skončilo jen připitomělou nocí, která nás ale posunula. A nechci se cítit blbě o tom mluvit a ještě o to víc se nechci bát o tom mluvit. Nechci aby to byla věc, kterou někam odsunu na pozdějc a potom se přestaneme bavit. Chci abych byla první člověk, se kterým budeš chtít mluvit. Chci s tebou trávit hodiny ticha a zároveň křičet na neposlouchající publikum naši báseň. Chci s tebou dál bydlet Aničko, protože mě vážně mrzelo, když jsem slyšela od Kláry, že budeš bydlet s ní. Úplně jsem v hlavě plánovala, jak si kvůli tobě najdu vejšku nebo práci v Praze, až tě vezmou na UMPRUM, protože v tebe věřím a chci, abys dělala to co jsi. A protože v Praze je to blíž do Stormu, než cestovat z Brna. A nemyslím si, že chci něco navního, protože chci žít a cítit život. A nechci aby náš rok žití spolu skončil takhle. A kdybych dneska večer nepila víno, jedu k tobě a všechno ti řeknu, ale stejně jsme se začaly bavit přes internet, takže v tom nevidím problém. Ukončit tenhle článek je hrozně těžký, úplně chápu, že ty jsi ten jedinej člověk, kvůli kterýmu se ruší plány, protože ty za to stojíš.

Dále stoupajíce
do exponenciálních výšin

prosím
 

Ková synek ková vrata

9. listopadu 2016 v 11:51 | Echeverdie
Nevěděl, co dělá. Prostě jen koval vrata, stejně už potřebovaly spravit hodně dlouhou dobu. A že Angelika zemřela? Stejně už potřebovaly spravit hodně dlouhou dobu a snažil se nepřemýšlet na ni ležící v komoře. Její tělo ležící v komoře. Nemiloval ji…. zezačátku samozřejmě ano, ale její hysterické záchvaty stále sílily. Jemu nevadilo, že mu nemůže dát děti. Ona si to vyčítala. A vyčítala mu nevěru, ke které se po každém záchvatu uchýlil. Ale jak by za to mohl? Vždyť to byla Angeliky chyba, že byla hysterická. Neměl na výběr, musel jí ve spánku udusit, jinak by svým chováním celý život dusila ona jeho. Byla to sebeobrana!! A teď jen jak doková ty vrata, vezme jí prsten a pojede za Mariánou. Ona si ho určitě budu ochotná vzít a dá mu i děti. Není sice moc majetná, ale na předešlém manželství vydělal, tak proč si nevzít někoho z rozmaru. Ano, to udělá.
...........................................................................................................................................................................
Prsten sejmul ji obejmul, růže červená.
Růžičko červená, lilie fiala.
............................................................................................................................................................................
(zelená Já písnička, lidovky by neměly být zapomenuty)

Addicted to you

23. června 2015 v 20:52 | Echeverdie
Byla jsem v práci, jako každý jiný večer. Dělala jsem servírku v jedné zašité restauraci, kam nikdo jiný než místní nechodil. Pojem místní znamená starý dědky nad 50, kteří se každý večer opijí a pořád na mě čumí a svlékají mě pohledem. Pro jistotu jsem u sebe vždy měla zbraň. Nenáviděla jsem to tam, ale byla to jediná možnost, jak si vydělat na odchod pryč z tohohle zapadákova.
Zrovna jsem utírala stoly když vešla. Nádherná sebevědomá blondýnka v béžovém kostýmku. Taky mě zaregistrovala a usmála se na mě, jen tak letmo a dál kráčela k pultu. Bylo mi jasný, že se něco stane, tak krásná slečna by se tady neobjevila náhodou. Chvíli popíjela a sem tam se na mě koukla, naše pohledy nikdo neviděl.
Potom ani nevím co se stalo, jen jsem slyšela řachu a viděla, jak na hospodského míří pistolí. Ale nevychytala to, místní štamgasti si budou svoji oblíbenou hospůdku chránit a šli na ni zezadu. V tu chvíli jsem ani nevěděla, co dělám, vytáhla jsem vlastní pistoli a kryla jí záda. Mezitím blondýnka vymámila z hospodského všechny peníze z kasy, chytla mě za ruku a vyběhly jsme pryč.
Venku měla auto, chvíli jsem váhala a pak nastoupila k ní, tady jsem stejnak už zůstat nemohla. Představily jsme se a já jsem Amélii odvyprávěla svůj životní příběh, o tom jak mi zemřela matka s bratrem na tyfus a jak jsem marně zkoušela hledat otce. Potom jsme se začaly bavit víc banálně a nakonec jsme se smíchem dusily. Byla úžasně vtipná a nádherná, ten její nosík byc mohla obdivovat celý dny.
Přijely jsme do města a Amélie zamířila ke zlatnictví, už předtím jsem tušila, že se loupením nejenom živí, ale byla to její vášeň proti které jsem absolutně nic nenamítala, přišla mi přitom sexy. I tak jsem byla trochu nervózní a tak jsem nechala na blonďaté slečně veškerou iniciativu a jen jsem jí jistila svojí zbraní. Amélie nebyla zlá, nikdy by nikoho nezabyla, ale očividně se jí líbil ten pocit, že by mohla. Po ukončení jsme znovu nastoupily do auta. Teď už jsem byla i já uvolněnějsí, byla jsem si jistá, že mi Amélie neublíží.
Začalo se smrákat a moje kráska mě vzala na vyhlídku nad město, vyšly jsme z auta a sedly si na kapotu, chvíli jsme jen tak mlčely a bak mě obejmula kolem ramen. Jelikož byla zima, dlouho jsme tam nevydržely.
Vzala mě k sobě domů. Nejsem si jistá, jestli tam bydlela dlouho, ale dle prázdných polic soudím, že ne. Pravděpodobně byla pořád na cestách a jedinou stálou věcí jí byla zbraň.
Avšak doma nebyla sama, bylo tam s ní několik můžu. Několik mladých přitažlivých mužů, nikdy jsem o nich nic pořádně nezjistila. Jak jsme vešly, šla přímo do ložnice a začala mě líbat, líbat, líbat a svlékat. Předpokládám, že záměrně nechala dveře otevřené a tak se k nám přidali ti muži. Nevím, jestli to byli všichni, co tam s ní žili, ale v tu chvíli mi na tom nezáleželo. Položila mě na postel. Byla jsem jí jako omámená. Líbala mě, svlékala mě a jí nechala, ovšem sama jsem jí nesundala ani kabátek, doteď toho lituji. Pak si k nám lehl modrooký hnědovlasý model. A světe div se, Amélie se ke mě otočila zády a pokračovala s ním. Chvíli jsem jen tak koukala, ovšem nebyl to jediný chlap v místnosti a tak jsem se rychle zabavila taky. Teda upřímně zabavil mě model tentokrát liščího vzhledu. Trochu si myslím, že jim Amélie platila, nebo jestli jí byli tak unešení, kdo ví. Každopádně jim šlo hlavně o naše uspokojení. Všichni se u nás střídali, mezi sebou nic neměli. Když to zrovna nebyli oni, kdo se nás dotýkal, jen se na nás dívali. Když už jsem slyšela, že blondýnce nechybí dlouho aby se dostala na hranici, všechny jsem odstrčila a začala jí líbat a na samotný vrchol jsme se dostaly spolu. Jako celý večer, všichni v místnosti na nás koukali a v tu chvíli jsem jí začala upřímně milovat. Potom jsme už jen tak ležely a dívaly jsme se navzájem do očí. Cítila jsem mezi námi pouto a myslím, že i oči naproti ten signál vysílaly. Chtěla jsem aby okamžik trval věčnost.
Následující dny jsme plánovaly přepadení místní banky, abychom mohly odjet někam na jih, moje přání. Policie už určitě věděla o mém činu v zapadákově.
Když den D nastal nebála jsem se, brala jsem to tak, že si to užijem, stejně jako malá přepadení předtím. Avšak nervozitu jsem cítila a moje přítelkyně to vycítila, chytla mě za ruku. Potom šlo všechno podle plánu a v blondýnčiných očích se zračilo pobavení. Užívala si to, jako by nikdy neměla zemřít.
Potom přijela policie, nemám tušení, jak na nás přišli. Každopádně i na to jsme měly plán a tak Amélie šla otevřít sejf, nebála jsem se a hlídala jsem rukojmí. Když se moje kráska vracela, spadla.
Okamžik začal tuhnout a čas se zvláčněl. Proč se nezvedá, proboha proč se nezvedá. Ne, to není krev, to rozhodně nemůže být krev. Rukojmí se začali zvedat a všude nastal zmatek, kdežto já se nemohla ani pohnout. Po snad věčnosti jsem se pohla a bežela k ní. Koukala mi do očí, ale nic neříkala. Stejně jsem to veděla, tohle byl pohled na rozloučenou. Jakoby říkal: "tolik jsme toho mohly zažít."
A tak mi moje spřízněná duše zemřela v náručí. Nemáte jediný důvod mě soudit za to, co udělám teď. Vzali jste mi můj život, všechny možnosti, celej můj svět. Mohlo to jít i bez násilí, nikomu bychom neublížili. Omlouvám se za to, co teď udělám, ale je to všechno vaše vina, měli jste nás nechat! Vždyť to jsou jenom peníze. Copak tahle banka je víc než Améliin život? Půjdu za ní a vás vezmu s sebou.

 


My name is Ničič Všeho

3. ledna 2015 v 2:27 | Echeverdie |  Recover
Ano, jsem na tebe naštvaná. Chce se mi na tebe křičet. Ta tvoje přelétavost už mě prostě nebaví. Buďto se mnou něco chceš mít a nebo ne, ale ten tvůj pseudo vztah, jehož pravidla určuješ ty, mě fakticky nebaví. Ale okey, aspoň jsem s tebou a teď si to zase rozmyslíš? Sakra tak co chceš, protože si se mnou akorát zahráváš zlato. Chceš konec? okey, ale ani jako kámoška to už nezvládnu a obě to víme. Nepřestanu žárlit na Áňu, radši to vzdám, ale tímhle jsi mě zklamala. Buďto mě chceš celou, tak něco obětuju, jako například svůj Bětkou nepochopený strach z toho se chovat jako normální pár a nebo mě mít napůl, což ty nezvládáš, přitom sama neděláš nic jinýho, než že bys chtěla jiný kluky. Ale být znovu jen kámoška? myslela jsem, že máme navíc bae. Takovejhle konec mě prostě mrzí. A zničeho nic. A kvůli ničemu.

Look around

25. prosince 2014 v 22:38 | 13 years old Echeverdie |  Affected to be cool
Když mi bylo třináct po vzoru Sharkass "začni žít život" jsem splodila tohle :D myslím, že na to kolik mi bylo, to celkem jde.

Nevšiml sis někdy zvířat kolem sebe?
Nebo toho, co se všude děje?
Víš o tom, že se Země otepluje?
a víš, že to člověk způsobuje?

Tím arogantním chováním,
sebestřednou částí,
kterou jenom
člověk vlastní.

Zvířata zabíjí, jen když musí
ale člověk? ten z radosti.
Přiroda tu byla před námi,
my bychom jí měli bránit.
A ne pořád ubližovat,
tak se umí jen člověk chovat.

Furt myslíš jen na sebe a svýho kluka
a na to, zda si s tebou nezašuká.
Nikdy tě nenapadlo se kolem sebe podívat
a konečně začít svět vnímat.

Z toho trapnýho textu, uznávám, by chtělo si odnést jen ten pocit, že i ve svých 12,13 jsem prožívala pocit, že to všechno je nepřirozený a to jsem tehdy ještě maso jedla. Vegetariánství přišlo rok na to. Ale i celkem děti ví, co se tady děje a proto bychom je měli od útlého věku začít učit respektu k ostatním životům a přírodě celkově. Protože kdy jindy než teď? a jak jinak než s úsměvem.

Suprise

24. prosince 2014 v 17:38 | Echeverdie |  Still opened book

Utrhl jsem kytičku,
chci tě dneska překvapit,
v práci budu chviličku,
dnes večer, chci tě obdařit.

Cestou domů koupím víno,
prodavačka se usmála,
když pak rychle šáhnu náhlo,
kondomy mi markovala.

Už se těším kočičko,
že si tě dnes užiji,
cesta trvá maličko,
chci tě líbat na šíji.

Natěšen dveře otvírám,
budem si hrát na schovku?
do obýváku se podívám,
zvolila bys pohovku.

Otevřel jsem dveře potichu,
přece jenom překvapím tě,
radši věnuješ se dostihu,
co to děláš? vidím tě!

Podlamují se mi nohy,
zároveň mám chuť ho mlátit,
tvoje dlouhé lokny
on rozhodl se zkrátit.

V noční košilce sedíš na židli,
on kolem tebe obíhá,
zklamání ve tvé tváři vidím,
nyní jsi má proměná.

Ale já jsem ta konstanta,
hezký život ti teď skončil,
cesta nám je zavátá,
spěšně se otočil.

Na stůl rychle píšu vzkaz,
na ledničku připevním,
že jestli vrátíš se zas,
plýtvat něhou nemíním.

Ať si hledá novou práci,
nové hadry, bydliště,
hypotéku ať si splácí,
v jejím místě, sídliště.

Nemám rád tyhle děvy,
vždycky mě moc omámí,
kdy se dočkám hodné ženy,
na kterou zlato neplatí?

Holy poem

22. prosince 2014 v 22:04 | Echeverdie's princess |  Recover
Já spřátelila bych se s katem
a na tělo v rouše svatém,
vylila bych litr rumu,
nejsem člověk bez rozumu!




--->Napsala moje princezna o hodině :3

Snít, jako kdyby se nezměnila

18. prosince 2014 v 22:01 | Echeverdie |  Still opened book
Šla s ním. Vlastně ani nevěděla, proč s ním jde. A přesto se neotočila a nešla pryč. Vlastně teď už couvnout nemůže, leda by se před ním chtěla totálně ztrapnit. On by to všude rozhlásil a takovou potupu si ona nemůže dovolit. I když už jen to, že s ním jde, není dvakrát dobrá pověst, tak proč to sakra dělá? Proč s ním k němu jde? Sama to neví a ví, že tu noc se bude cítit skvěle a nádherná a bude jí veselo, ale příštího dne ten pocit holky jen na sex nezmizí. Ví to dopředu a stejně to udělá. Stejně se s ním vyspí, i když ví, že jemu o ni vlastně ani nejde. A i když je tu osoba, kterou by mohla jednou milovat, jde k tomuhle přitažlivému klukovi. Vždyť si to stejně ani pořádně neužije z výčitek. Ale to už nemá smysl řešit, stejně to už udělala i když neví proč. Kdyby aspoň věděla proč...

Mainstream

6. prosince 2014 v 22:29 | Echeverdie |  Affected to be cool
Né všechno mainstream je dobrý, ale většina ano, jinak by to nebyl mainstream. Ale to neznamená, že všechny nemainstream věci jsou špatný. Ta "dobrost" je relativní pojem. Populární věci jsou tak populární, protože zasahují část naší osoby, kterou má většina lidí společnou, kdežto ostatní věci jsou čistě individuální, proto je někdy lepší si jít za svojí osobitější stránkou, i když se to stádu nelíbí. Avšak vyhýbat se mainstream věcem, jenom protože se líbí většině, i když nás zasáhnout taky, je podle mě blbost. Nebudu si nalhávat že písnička I'm an Albatraoz je špatná a místo toho si jí budu užívat i její hodinovou verzi. :D Toť jest můj aktuální objev o ničem ;)


Znalá způsobů

24. listopadu 2014 v 1:41 | Echeverdie |  Affected to be cool
Zadíval ses na mě a šel přímo za mnou. Věděla jsem o co ti jde, až moc dobře znám tenhle typ kluků. Jdeš se opít a přitom oplodníš nějakou nevinnou šestnácku, co se teprve začíná orientovat ve společnosti. Jenže já nebudu tvůj dnešní úlovek, tohle už mám za sebou a se společností jsem velká kámarádka.


...........

A tak se prostě otočím a odejdu, než ke mě stačíš dojít.

Kam dál